Ekocentrum ČSOP Jizerka
Základní organizace 35 / 03
Muzeum Jizerských hor

Skutečný vzestup a sláva Jizerky začala, když zde sklář Riedel r.1829 postavil první huť a začal s výrobou skla. V r.1834 stálo již 21 domů , ve kterých žilo 134 lidí.V roce 1866 přibyla další „Nová huť“ a výroba skla přinášela práci nejen sklářům, ale i lesním dělníkům a ostatním souvisejícím profesím. V r. 1884, v době největšího rozkvětu osady, zde stálo 42 domů a žilo přes 400 obyvatel !
Je jasné, že se vzrůstajícím počtem obyvatel vzrůstal i počet dětí na Jizerce. A tak zdejší huťmistr pozval prvního učitele, kterým měl být jistý Karl Tunkler, jehož činnost je doložena ještě roku 1832, kdy si stěžuje vrchnosti ve Frýdlantě na Philipa Broschka, který zde též vyučoval, ale prý nelegálně. Jak se uvádí v knize Tři iseríny ( Nevrlý,Simm) , učitel žil tenkrát nuzně, od rodičů dětí byl nucen vybírat školné (6 krejcarů týdně) a působil vlastně spíš jako soukromý učitel . Protože neměl školu, využíval různé příležitostné prostory ve zdejších chalupách. V zimě prý učil kolem dvaceti dětí, v létě pak jen šest. Podle nepotvrzených zpráv byla po určitou dobu využívána jako škola budova naproti pile ( č.34) , dnes „Zátiší“. Každopádně se zde určitě nějak učilo, protože v životopise zdejšího rodáka Ludvíka Hujera (1872 – 1968) je uvedeno, že základní školu absolvoval na Jizerce. Samostatná škola byla ale postavena až v r.1889 a je ironií osudu, že to bylo v době, kdy už nepracovala první huť a počet obyvatel se začal snižovat. Výroba skla na Jizerce skončila r.1911, kdy byla přesunuta do Desné a budova sklárny pak sloužila jako ubytovna a ozdravovna pro mládež.

Období od 1.sv. války až do r.1945 je na Jizerce většinou zahaleno temnotou - a hlavně už není koho se zeptat . Ale asi to nebylo špatné období, protože zdejší rozvoj turistiky koncem 19.století, podpořily i různé, v té době vzniklé horské spolky, včetně KČT. Koncem 19. a začátkem 20. stol. byla také postavena většina jizerskohorských rozhleden. O zvýšeném turistickém ruchu nakonec svědčí i přístavba hostince Pyramida v r.1927 a také názvy profesí na seznamu obyvatel Jizerky z r.1925 vypovídají, že tam tito lidé měli nějakou práci. Cituji : majitel pily, hostinský, strojník, pekař a kramář, stolař, zedník, kočí, obchodník s máslem a drůbeží, lesní dělník, rybář a další…
Co se ale týká školy na Jizerce, je známo pouze, že kolem r.1910 zde učil Karl Janisch a na vysvědčeních Anny Krausové je v letech 1922 - 25 podepsán Franz Schwarz, 1925 – 26 Herman Neuman . Po 2.sv.válce byla škola zavřená a učit se začalo až od r.1948. Chodili sem hlavně děti lesních dělníků a lesníků, či hospodských. Učitelé z té doby byli např. Anderle, Vodák a Teplý. Bývalý hajný Mikunda pak vzpomíná ještě učitelku Marii Němečkovou.

Od r.1951 sem nastoupil Otto Kareš ze Zlaté Olešnice, který zde jako poslední učitel setrval až do r.1962, kdy byla škola definitivně zrušena pro malý počet žáků… Pan Kareš se poté přestěhoval do Polubného, kde žije dodnes a jeho vyprávění i vzpomínky jsou nenahraditelným zdrojem informací. Tak třeba víme, že nejprve se učilo ve velké místnosti dole ( vlevo od vchodu), vpravo byl učitelský byt a místní národní výbor. Když zde byl zřízen obchod, přestěhovala se třída do poschodí.
Jizerka tehdy byla dřevařskou osadou, obhospodařovanou lesním závodem Frýdlant, jemuž zde patřila i většina domů, které pomalu chátraly. Zbylo zde jen několik starousedlíků, nebo původních obyvatel. Za všechny nemohu opomenout paní Kakrdovou, která dlouhá léta vedla rodinný hostinec Pyramida a hajného Suchého, který zde žil v letech 1919 – 59. Svéráznou zdejší postavou byl i rumun Kosťa a bývalý hajný Kout.
Po válce a hlavně po r. 1960 se objevují noví vlastníci chalup – např. pan Plecitý, Severočeské muzeum Liberec, Ginzelovi, Vlasatý, Bezecný a další. Přicházejí i první zájemci o zapadlé kouty hor, z nichž někteří dnes patří k velkým znalcům Jizerek.. Myslím, že Miloslava Nevrlého zná kdekdo, stejně jako fotografa S.Weisse a další, z nichž mnozí již odešli tam, odkud není návratu. Z původních obyvatel Jizerky nyní zbyl už jen Miroslav Kakrda.
V r.1968 byla vyhlášena CHKO a v roce 1971 zde vznikla první naučná stezka v Jizerských horách. Příliv turistů se opět zvyšuje a v zimě objevují ideální terény běžkaři.

Ale zpět k budově bývalé školy…

Po r.1960 přešla do vlastnictví bytového podniku v Desné a sloužila postupně k rekreaci, jako stanice Horské služby a posléze státní ochraně přírody. V r.1989 ji koupil Český svaz ochrany přírody, jehož členové ( hlavně pod vedením V.Lánského) zde odvedli obrovský kus práce při opravách a rekonstrukcích. Chalupa nejprve fungovala jako terénní a informační stanice . Neví se přesně, čí to byl nápad, přenést sem část výstavy o Jizerských horách, kterou tenkrát pořádalo Liberecké muzeum (opět pod taktovkou M.Nevrlého). Tak zde byla 1.10.1994 slavnostně otevřena expozice pod názvem „Stará tvář Jizerských hor.“
Nadšení z nové věci bylo veliké, jak ze strany veřejnosti, tak od členů ČSOP, kteří zabezpečovali o sobotách a nedělích služby. V roce 95. se stal předsedou ZO Pavel Byron a správcem expozice F.Mrva, kterému bylo jasné, že dosavadní prostor výstavy je nedostačující. Podařilo se přesvědčit výbor ČSOP a tak v r.1996 byla výstava rozšířena do další části přízemí. Tak byla zřízena samostatná místnost zabývající se sklářstvím a další, věnovaná živé i neživé přírodě. Zbyla i malá světnička, ve které se pořádají fotografické výstavy s tématikou Jizerských hor. Základ výstavy z r.94 byl postupně doplňován a poněkud pozměněn , aby odpovídal celkovému záměru expozice. Také pojmenování výstavy se měnilo, až se posléze vše shrnulo pod jeden název „Muzeum Jizerských hor.“ To je také správné, protože muzeum se opravdu zabývá celými horami a není soustředěno jen na Jizerku.

V krátkosti se teď pokusím nastínit, co se zde nalézá… Historie Jizerských hor v návaznosti na postupující osídlení a těžbu dřeva, první historické mapy, ukázky oblečení, nástroje dřevorubecké i jiné, od saní až po krosnu , lyže nebo sněžnice, staré fotografie a kresby dnes již neexistujících chalup, něco o lovu zvěře, o hajných a pytlácích, nebo o čihařství. Dozvíme se o zdejších lázních , léčivých pramenech, i o poutních místech. Můžeme prostudovat zajímavosti z oblasti počasí, nebo stavby přehrad a rozhleden v Jizerských horách. Určitě je třeba shlédnout expozici o sklářství, s různými vzácnými exponáty , fotografiemi a texty. Pro děti pak budou určitě zajímavé vycpaniny některých známých živočichů, i pohled do mikroskopu – např. na klíště. Dovolil bych si také připomenout, že od r.96, kdy byla plocha výstavy rozšířena, přibylo do dneška více než padesát nových exponátů , nové vitríny i tabule s texty a fotografiemi. Tak byla např. doplněna historie Jizerky o panel „Chalupy a jejich obyvatelé“ , dále přibylo povídání o Velké Jizeře, o Jizerskohorských pomníčcích, horských opevněních a další. Cenné exponáty pak věnovaly soukromé osoby, nebo je zapůjčily organizace. Můžete zde rozhodně vidět věci, které jinde nespatříte ! Např. venku před muzeem jeden ze základních pilířů bývalé (první) rozhledny na Smrku.

Anenská sklářská slavnost na Jizerce

Muzejní noc

Hlavní stránka - Muzeum Jizerských hor